Stručná historie obce Vlčnov

 

V rovině asi 4 km jihovýchodně od Chrudimi leží Vlčnov. Ves je velice stará, neboť již r. 1244 svědčil DobrohostVlčnova, když Jan, syn Zbyslavův, dal klášteru litomyšlskému vsi Hostovice a Blatnice. R. 1319 pohnán Ctibor z VlčnovaPříbkem ze Zaječic, Ctiborem z Přestavlk, Konrádem z Nasavrk a jinými k soudu zemskému pro loupež.

Počátkem 15. století se tu připomíná Petr z Vlčnova, Václav z Vlčnova a Jan LidéřMikulovic, který r. 1407 prodal Petrovi svůj dvůr, Václav naproti tomu koupil r. 1409 poplužní dvůr, při němž bývala tvrz, od Jiříka Rožnovského z Chrudimě za 480 kop. Tento Václav je asi totožný s Vaňkem z Vlčnova, který se zapsal r. 1440 v Čáslavi k zemskému míru.

Roku 1415 Jan z Vlčnova přivěsil svou pečeť ke čtvrtému stížnému listu zaslanému kostnickému sboru. Tohoto Jana však odjinud neznáme. Matěj z Vlčnova pomáhal r. 1448 Jiříkovi z Poděbrad při dobývání Prahy a opověděl v roce 1450 Oldřichovi z Rožmberka.

Ve 2. polovině 15.století měl dvůr svobodný s brusitelnicí (šlejfernou) na Chrudimce Jan Šváb z Vlčnova a po něm Václav Šváb. Současně držel jakýsi grunt ve Vlčnově i Jan ze Svojšic a po něm Petr Rusek z Vlčnova.

Ve čtvrtek před Novým rokem 1479 prodal Jan Šváb z Vlčnova louku v Rakovnici (Presích) měštěnínu chrudimskému Valšovi, ševci, za 8 kop grošů českých. Valeš hráz u louky měl „na svuoj veškem náklad dielati a opravovati jakož nynie jest udielána, nic dále nepřidávaje ani co přičiňuje“ a měla „dole býti od řeky jako nynie jest“.Šváb ponechal hraniční vrboví Valšovi. Svědky prodeje byli: panoš Albrecht z Lukavice, Michálek ze San na Orli a Jan ze Svojšic na Vlčnově.

Jisté platy z vlčnovských dědin vycházely také MarkvartoviVlčnova. K statku orelskému však nepatřilo z Vlčnova v 15. století nic. Ale Vilému z Orle a Dřela, který však nebyl držitelem  Orle, také jakýsi díl ve Vlčnově patřil. Roku 1453 „slovutný Vilém z Orle a Dřela“ vzal k sobě syna zemřelého JanáčeVlčnova, „člověka svého a s ním dielu jeho peniez 24 kop grošů“. Díl po Vilému držel Michálek ze Dřela, pak Kateřina Dřelská, která jej i s platy v Dřenicích a Ostřešanech odkázala r. 1514 Chrudimským, aby z nich vystavěli špitál pro chudé, nařídivši zároveň , aby ovce a slepice, které tito lidé každoročně odváděli i roboty, jež konávali, po její smrti jim byly odpuštěny. Tak získala Chrudim část Vlčnova. Okolo r. 1530 poplužní dvůr ve vsi s krčmou a dvůr nový ve ze vsi vystavěný se šlejfírnou a částí Chrudimky prodal Jan Holec z Nemošic Chrudimi za 750 kop grošů českých. Tak větší díl Vlčnova, vyjímaje dvůr poplužní a jakýsi plat ročních 3 kop grošů, ocitl se v rukou Chrudimě.

Svobodný dvůr ve 2. polovině 16. století držela rodina Vlčnovských z Vrbice, otec Jiřík i syn Jiří. Když Jiří mladší zemřel a zbyl po něm nedospělý sirotek Samuel, ujal se dvora sirotkův strýc Bartoň neboli Bartoloměj Vlčnovský z Vrbice. Ze soupisu poplatnictva z r. 1603 poznáváme, že k dvoru tomu nebylo poddaných. Byly však u něho 2 komíny nad střechou, tedy zdaněné. Roku 1615 jej držel Jan Václav TaláckoJeštětic. Tehdy ke dvoru patřil jeden poddaný. Po mnohých změnách dostal se tento dvůr v roce 1683 do držení Lamberta Hřebenáče z Harach, držitele Zaječic, který postoupil Zaječice s vlčnovským dvorem r. 1696 Augustinovi Norbertovi VoračickémuPaběnic; ten celé zboží prodal 22. ledna 1697 za 62.000 rýnských zlatých Jos. Fr. ze Schönfeldu, čímž se dvůr vlčnovský dostal k panství nasavrckému. Později býval pronajímán.

Vlčnov patřil k Chrudimi do r. 1547, kdy pro odboj proti Ferdinandovi I. byly Chrudimi všecky statky zkonfiskovány. Jenže přibývalo žádostí, že nelze vydržovat chudé ve špitále, vlastně špitálích, Ferdinand nařídil nejprve vydat platy ke kostelům a špitálům, později i vsi, přičemž si alespoň  vrchnost a panství nad nimi ponechal, aby i to pak zpeněžil. Postoupil tudíž zpět k špitálům dvěma v Chrudimi „vesnic zejména těchto: vsi Kočí, vsi Vlčnova, vsí celých a dvorův kmetcích s platy, s lidmi a... s krčmami výsadními, ve vsi Kočím dvěma a ve vsi Vlčnově s jednou...“ Roku 1561 obci chrudimské nad Vlčnovem vrchnost a panství doprodal. Roku 1557 přikoupila obec chrudimská ve Vlčnově stálý dědičný plat ročně 3 kopy gr. k špitálu  od Jana Slepotického ze Sulic za 55 kop grošů českých.

Po bělohorské bitvě propadlo město Chrudim pro účast veškeré obce na vzpouře proti Ferdinandovi II. v pokutě znovu všechny statky, ale r. 1628 dostalo je i s Vlčnovem zpět. Tehdy bylo ve Vlčnově 6 osedlých. Plnou měrou zkoušel Vlčnov strasti třicetileté války. Víme, že za půl rok 1635 vzala soldateska zdejším obyvatelům 5 koní a 3 krávy a v roce 1634 se ve svobodném dvoře vlčnovském ubytoval kterýsi vachmistr s 24 vojáky, „tu 4 neděle zůstali, všecko obilí ve dvoře uložené vymlátili a pobrali“.

Když po třicetileté válce všude přibývalo poddaným povinností, zahájili již okolo roku 1655 KočštíVlčnovskými spor proti chrudimské vrchnosti a dosáhli toho, že jim byly prominuty platy z let 1620 – 54. Za to, napodobujíc okolní vrchnosti, chrudimská vrchnost zveličovala robotu. A z toho vzniká v roce 1662 nový spor, kde VlčnovštíKočskými dokazují, že nejsou poddanými města Chrudimě, ale chrudimských špitálů, stěžují si u arcibiskupa, ale marně. Roku 1669 zahájily obě vsi nový spor pro zvětšování robot, ale nepochodily ani tehdy, a když nechtěly plnit povinnosti, bylo v obou vsích za trest ubytováno od 24. února do 16. května 1671 20 rejtarů s 2 desátníky, jež – i jejich koně – musili nespokojenci vydržovat. Odpor poddaných byl zlomen a ti 6. října 1671 donuceni přijat zveličenou robotu. V zápětí nato neuznávali VlčnovštíKočskými povinnosti přijaté 6. října 1671 a stěžovali si u císaře i u pražské konsistoře, přestali platit dávky i robotovat. Ale sousedé vyslaní do Vídně byli zajati a spolu s jinými vůdci r. 1673 odvezeni do Prahy, kde nuceni pracovat v okovech na obecním díle. Z Vlčnovských to byl rychtář Jan Budínský a Samuel Borovec. Roku 1674 se podvolili uvěznění v Praze, slíbili vykonávat robotu, odprosili zástupce Chrudimských a když i ostatní ve Vlčnově a Kočím slíbili poslušnost a poddanost a uvolili se zaplatit náklad sporu, nastal klid.   

 Roku 1662 byla stanovena robota:

Vavruškovi každý týden dvěma pluhy po 2 dny, Benešovi jeden týden pluhem po 3 dny a tři týdny pluhem po 2 dny, Budínskému a Borovcovi jedním pluhem každý týden po 2 dny, Šerovi jedním pluhem týdně jeden den, Holubíkovi a Morávkovi týdně pěší po jednom dni.

Na chrudimském díle byla krčma, která prodělávala i konfiskační osudy Vlčnova. Dne 23. ledna 1698 se ujal krčmy tu „podle samé silnice ležící“ Jan Zitko. Krčma byla v zuboženém stavu, neboť Zitko sliboval sklep, stáje, kůlnu a světnici postavit, „silnici pak, která v tom místě až k drahám nejhorší jest, skrze dvůr té krčmy ku pohodlí přes svět a tudy pracujících lidí pustit a potom hostí pocestných i domácích pilen být a je podle nejvyšší možnosti accommodirovati“. Chrudimská vrchnost tedy přepustila krčmu Zitkovi v užívání za 230 kop grošů, aby „tím snázeji míněné staven vyzdvihnout mohl“. V letech 1720 – 37 držel tuto krčmu Matěj Novák, kterému dala obec chrudimská, poněvadž měl „velmi skrovnou živnost a mizerný potah“. vozit pivo vracejícími se vlčnovskými robotníky nebo do mlýna vezoucími, ačkoliv druzí šenkýři přiváželi si pivo sami.

Vedle krčmy na dílu chrudimském byla ve Vlčnově i druhá  krčma na dílu nasavrcko-sečském. Do této hospody bránila chodit v roce 1733 chrudimská vrchnost svým poddaným. Zato hrabě Schönfeld zakázal sedlákům ze svých vsí vozit za zimy palivové dříví do Chrudimě. Spor byl však urovnán.

Roku 1719 hrabě ze Schönfeldu jednal s Chrudimí o směnu Vlčnova za svůj mlýn a dvůr při městě Chrudimi, případně za prodej Vlčnova. Když ale Schönfeld nabízel Chrudimským za Vlčnov jen 10.000 zlatých, z jednání sešlo.

Ve Vlčnově neměli dlouho kovárnu. Asi v roce 1784 se jednalo o jej stavbě na chrudimském díle. Tomu však odporoval nasavrcký hospodářský úřad. Leč městská chrudimská rada  ukázala, že žádné právo nezakazuje stavět nové kovárny a protože ani nasavrcký úřad stavbě kovárny ve Vlčnově zabránit nemůže. Dne 4. února 1785 bylo dovoleno Janu Habartovi kovárnu ve Vlčově zřídit.

vlčnovských rychtářů byli zjištěni: v roce 1656, 1665 Matěj Vavrušků, 1671 – 3 Jan Budínský, 1708 Jan Zitko, 1717 – 17.2.1718 Matěj Truch, 1718, 1719 Jan Zitko, 1727 Matěj Novák, 1798 Josef Zitko, 1820, 1824 Jan Vála.

V roce 1783 bylo ve Vlčnově 25 čísel, 1843 34 čísel, z nichž k Chrudimi patřilo 31 číslo se 147 obyvateli a k Nasavrkům 3 čísla, v roce 1854 tu bylo 159 obyvatel, v roce 1870 zde žilo 190 osob, v roce 1890 220 osob, v roce 1910 v 35 domech  žilo 249 obyvatel.