Život v obci Řetůvka na počátku panování Vratislava z Pernštejna        

 

Roku 1564 kupuje Lanškrounské panství Vratislav z Pernštejna za 8.750 kop českých grošů a nám se, dosud pevně uzavřené dveře historie obce Řetůvky, poznenáhlu otevírají. Nejstarším dochovaným dokumentem je v roce 1568 sepsaný urbář panství Lanškrouna a Lanšperka. V úvodu této knihy můžeme číst následující řádky, které nám přibližují dobu vzniku tohoto písemného materiálu:

 

 

Pokud si kladete otázku „Co je to vlastně urbář“, pak následné řádky patří právě vám. Urbáře jsou historicky nejstarší daňové knihy, které vznikly z potřeby vrchnosti mít přehled o všech svých berně (čili dani) povinných poddaných. Za účelem daňovým se sama vrchnost přesvědčovala o stavu svého panství. Prováděla proto čas od času soupis poddanských gruntů a výsledek šetření o břemenech váznoucích na nemovitostech nechala písemně podchytit právě v panských urbářích.

Břemena spočívala v robotě (pěší i potažní), v peněžních dávkách (úrok z pozemků) a v naturálních dávkách (úroční slepice, vejce, předivo apod.). Obecně lze říci, že nejstarší urbáře jsou soupisem poddanského pozemkového majetku, (tedy zejména zemědělské půdy), a jeho příslušenství s uvedením jmen sedláků a chalupníků. Mladší urbáře jsou soupisem  peněžních a naturálních důchodů, plynoucích z tohoto majetku.

Avšak právě nyní je ten nejlepší čas, abychom se seznámili s částí urbáře, ve které byla popsána situace v obci Řetůvka:

Předně musíme vědět, že v roce 1568 bylo v této obci celkem 11 stavení, ve kterých žilo jedenáct hospodářů. Jsou to následující rodiny:

 

 

Těchto jedenáct rodin obdělávalo celkem 29, 25 prutu zemědělské půdy. A za tuto půdu vlastníci odváděli vrchnosti 2 kopy a 46 českých grošů.  Pro lepší přehlednost si můžeme vložit údaje z urbáře do následující tabulky:

 

 

jméno

výměra polí [1]

odvod o sv. Jiří

odvod o sv. Havlu

 

vejce

 

slepice

 

žito

 

ječmen

 

oves

lesní oves[2]

 

Kuba rychtář

 

2

 

4 groše

 

4 groše

 

2 ks

 

1 ks

 

----

 

----

 

----

 

1/2 w

 

Jíra Kašpar

 

1 3/4

 

4,5 g, 1 d.

 

4,5 g. 1 d.

 

2 ks

 

1 ks

 

1/2 w

 

1/2 w

 

1/2 w

 

2 1/2

 

Martin Bednář

 

4,5

 

12 g, 1 d.

 

12 g. 1 d.

 

5 ks

 

2 ks

 

3 w

 

3 w

 

3 w

 

3 w

 

Jan Kulhavý

 

2,5

 

7 g, 1 d.

 

7 g. 1 d.

 

3 ks

 

1 ks

 

1 1/2

 

1 1/2

 

1 1/2

 

1 1/2

 

 Pavel Havelka

 

2,5

 

7 g. 1 d.

 

7 g. 1 d.

 

4 ks

 

1 ks

 

1 1/2

 

1 1/2

 

1 1/2

 

1 1/2

 

Martin Suchý

 

4,5

 

12 g.3 d.

 

12 g. 3 d.

 

5 ks

 

2 ks

 

3 w

 

3 w

 

3 w

 

3 w

 

Petr Bidira

 

3

 

8 g. 1 d.

 

8 g. 1 d.

 

3 ks

 

1 ks

 

1/2

 

1/2

 

1/2

 

1/2

 

Vávra Vávrů

 

3

 

12 g

 

12 g

 

3 ks

 

1 ks

 

1/2

 

1/2

 

1/2

 

1/2

 

Jan Štěpánků

 

4 1/4

 

11 g. 3 d.

 

11 g. 3 d.

 

5 ks

 

2 ks

 

2 1/2

 

2 1/2

 

2 1/2

 

2 1/2

 

Vondra Polák

 

1 1/4

 

3 g.

 

3 g.

 

2 ks

 

1 ks

 

1 w

 

1 w

 

1 w

 

1 w

 

Jan Boček

 

zahrada

 

1/2 g

 

1/2 g

 

----

 

----

 

-----

 

-----

 

-----

 

-----

 

celkem

 

29,25

 

83 grošů

 

83 grošů

 

34 ks

 

13 ks

 

14 ver

 

14 ver.

 

14 v.

 

16,5 v

 

Dále jsou v urbáři  vypsány povinnosti, které se týkají jednotlivých osob nebo celé vesnice. Podle těchto povinností musel rychtář vypomáhat pravděpodobně s povozem s náklady, a to jednou ročně o Vánocích, případně se z této povinnosti mohl vyplatit částkou 6ti grošů.

Společně všichni hospodáři měli vrchnosti věnovat o Velikonocích 2 plece dobytka anebo za ně po třech groších dáti vrchnosti. Dále je zde vyjádřena povinnost dávat vrchnosti tzv. kravské peníze, a to jednou ročně o sv. Jakubovi ve výši 1 kopy grošů (avšak význam těchto peněz se nepodařilo nijak rozumně vysvětlit).

 

Z této písemné památky, ve které je pravděpodobně nejstarší zmínka o obyvatelích obce Řetůvky, nám vysvítá, že se opravdu jedná o malé sídlo, které se rozvíjelo jen velmi pomalu. Kolik v této době asi žilo v Řetůvce lidí? Nevíme. Musíme pouze odhadovat a počty vycházejí následovně: Pokud zde bylo obydleno 11 hospodářských stavení, pak je zcela jisté, že v nich žilo 11 hospodářů tak, jak jsou výše vyjmenovaní. A s každým hospodářem žila ve stavení pravděpodobně i jeho manželka. Aby byla rodina úplná, je nutné k nim také odhadnout děti. Snad nebudeme daleko od pravdy, když budeme předpokládat, že každá rodina měla v průměru tři děti. Navíc v některých staveních žili na výminku i bývalí hospodáři, snad mohli být tři, a k nim je nutné připočítat i jejich manželky. V tomto okamžiku nám vychází celkem 61 osob, což je na tehdejší dobu již dosti vysoké číslo. Zatím však nepočítáme  s pacholky či s děvečkami. I ti určitě v obci pracují. Kolik jich je celkem, je těžké odhadnout. Snad na gruntu Martina Bednáře, Martina Suchého či Jana Štěpánka mohlo pracovat celkem 5 – 7 pomocníků. Ostatní grunty byly natolik malé, že majitelé měli sami co dělat, aby bez problémů uživili své vlastní pracovníky.

Stále jsme na počtu 60 – 70 osob, které žijí ve druhé polovině 16. století v Řetůvce. I když více jak třetinu obyvatelstva tvoří děti do 15ti let, dalších snad 13 – 15 osob jsou mládenci či dívky ve věku 15 – 24 let, další polovinu obyvatelstva lze zařadit do kategorie pracovně samostatných obyvatel obce. S podobnými počty se pravděpodobně setkáme i později.

 

Ze stejné doby jako výše zmiňovaný urbář, z let 1566 až 1584, pochází nejstarší pozemková (jinak také gruntovní) kniha, ve které je obec Řetůvka zaznamenána. Není to dosud kniha samostatná pro tuto obec, jsou v ní záznamy pro Dlouhou Třebovou, Řetovou a Řetůvku, Houžovec, Černovír a Budy pod Lanšperkem. I na tomto místě je nutné si pro další naše vyprávění říci, co nám tato i jiné gruntovnice přinesou. Nalezneme  v nich zápisy o držbě rustikální půdy. Evidují poddaným jejich movitý i nemovitý majetek a umožňují tak spravedlivé rozdělení dědictví pro pozůstalé či věřitele předchozího majitele. V některých zápisech, především v 18. století, se můžeme setkat i s vyjmenováním inventáře, který je součástí předávané chalupy.

S obyvateli Řetůvky jsme se seznámili již při vypočítávání jejich jmen dle urbáře a při vyhledávání jejich povinností, které měli vůči vrchnosti v Lanškrouně. Jaký byl však jejich život v řetovském údolí?

 

První, o kterém jsme hovořili, byl Kuba rychtář. Stále není jasné, zda slovo rychtář vyznačuje jeho jméno či úřad, který zastával. Mám tušení, že to bylo obojí, přesto jej pišme, alespoň prozatím, s malým písmenem „r“.

Tento Jakub rychtář, když v roce 1574 zemřel, měl svůj statek zaplacený. Zemřel někdy na přelomu léta a podzimu toho roku, neboť pozůstalí dědicové oznámili před svatou Kateřinou (25. 11.), že Jakub rychtář prodal rychtu a statek svému synovi Matoušovi za sumu 50 kop grošů. Matouš byl povinen platit ročně po 5 kopách grošů snad svým sourozencům Václavovi a Tobiášovi, každému z nich po 10 kopách. Zbývajících 30 kop patřilo jako podíl novému majiteli Matoušovi. V této části je uváděn Jíra Kašpar, mlynář. Je v zápise uveden bez jakékoliv souvislosti. Nejpravděpodobnější vysvětlení je to, že Jíra Kašpar byl svědkem či ručitelem, že se stane tak, jak bylo dohodnuto.

Matouš rychtář splácel podíly svým sourozencům v letech 1575 – 1584

 

 

Majitelem dalšího stavení je Jíra Kašpar. K jeho chalupě patří 2 pruty rolí, z ceny gruntu měl v době zápisu doplatit ještě 33 kop grošů. Ty splácí ročně po dvou kopách grošů. Podle jmen, která jsou uvedena ve výčtu úhrad ročních splátek, je velmi pravděpodobné, že předešlým majitelem gruntu byl jakýsi Schejbal, k potvrzení toho však chybí písemný dokument.

Dalším, kdo v době Vratislava z Pernštejna vlastní stavení v Řetůvce, je Martin Bednář. Martinovi patří grunt, u kterého rozloha polností je největší v celé vsi. V roce 1566 měl ještě platit 104 kop grošů za svůj statek. Ročně platil 3 kopy. Tyto peníze patřily Jakubovi Bednářovi. Je velmi těžké říci, zda tento Jakub byl otec či bratr Martina. Dle všeho se však jedná o jeho otce, pokud by byl otec již zemřelý, pak by pravděpodobně sourozenců bylo více. Peníze odvádí každoročně od roku 1566 až do roku 1584. Mimo jiné i poctivě vrátil půjčku, kterou získal Martinův otec od Jíry Kašpara.

 

Dalším v pořadí, o kterém se v nejstarší pozemkové knize píše, je Jan Doležal. Tento Jan Doležal vlastnil dle pozemkové knihy dva pruty polí. Dosud dlužil již jen 14 kop a 20 grošů. Jan byl tedy starším člověkem, snad i padesátiletým. Peníze splácel po 3 kopách a náležely sirotkům nebožtíka Hanuše - Matějovi a Káče.

Jan Doležal v roce 1573 zemřel. Statek přešel podle kšaftu do rukou Janu Chamerdovi, který jej má v držení až do roku 1584.

 

 Nesmíme zapomenout ani na Pavla Havelku. Ten v roce 1566 vlastnil podle pozemkové knihy 3 pruty polností a dlužil již pouze 10 kop. I Havel byl tedy starším mužem, neboť stačil v průběhu svého života většinu závazku, který vázl na chalupě, zaplatit.

 

Martin Suchý patřil k těm obyvatelům obce, kteří vlastnili větší grunt. Dle zápisu patřilo k chalupě Martina Suchého 5 prutů polností. V roce 1566 mu zbývalo zaplatit již pouze 9 kop, které náležely Matěji Markovi (7 kop) a Janu Polákovi (2 kopy). V roce 1570 měl dluh zaplacený.

 

Petr Bidiba (v pozemkové knize zapsán jak Widiba) -  i on patří mezi starší obyvatele obce. V roce 1566 mu zůstává platit již pouhých 5 kop grošů, které náležely Martinu Slezákovi, což o rok později také splnil.

V roce 1576 Petr Bidiba zemřel. Ve své poslední vůli se rozhodl, že chalupu prodá Jiříku Doležalovi za sumu 100 kop grošů. V jakém příbuzenském vztahu byl Jíra Doležal k Petru Bidibovi, nevíme, byl-li samozřejmě vůbec v nějakém. S největší pravděpodobností byl Jíra zeť Petra Bidiby, neboť místo závdavku dává Jíra díl po své manželce, která samozřejmě tím, že měla podíl na statku Petra Bidiby, byla jeho dcerou.

Zbývající peníze byly rozděleny na podíly pro Dorotu Mikšíkovou z Řetové, Martinovi do Sloupnice, Martinovi, Mandaleně, Jakubovi, Anně, Janovi a Václavovi, což jsou pravděpodobně děti zemřelého Petra Bidiba.

 

Vávra Mlynář je totožný s Vávrou Vávrů, o kterém se píše v urbáři. V pozemkové knize je označen jako mlynář, s tím, že vlastní 3 pruty polí a vše má zaplacené. Více se o něm na těchto stránkách nedozvíme.

 

Nesmíme zapomenout ani na Vondru Poláka. Jeho věk v roce 1566 mohl být přibližně 45 roků. Vlastnil dva pruty polí a zůstal na chalupě dlužen částku 5 kop. Měl tři sourozence – Matouše, Barboru a Lídu. Zda bydleli v Řetůvce, to však nevíme. Jisté je, že v roce 1575 v sobotu dne 24. dubna se dostavila na zámek Vondrova manželka Důra a že spolu s rychtářem zde oznámili, že chalupu prodali synovi - Václavu Polákovi za sumu 66 kop. Ten ihned zaplatil hotově 12 kop závdavku a další peníze skládal v letech 1576 – 1584.

 

Posledním jmenovaným je Jan Štěpánků. Ke gruntu přináleží 3 pruty polí a Jan má na gruntu dluh již pouhých 17 kop. Tuto částku splácel po 2 kopách ročně.

 

Poslední v urbáři jmenovaný Jan Boček v gruntovní knize vzpomínaný není. Byl pravděpodobně řemeslníkem a tudíž nebylo do gruntovních knih z jeho nemovitostí co zapisovat.

 

Velmi zajímavou historku z dějů obce Řetůvky najdeme v úvodu kroniky této obce. Samotný zápis do kroniky byl učiněn začátkem 80. let  19. století, avšak jedná se o opis, který kronikář provedl podle listiny,  pocházející z roku 1589. V zápise se pojednává o pravděpodobném sporu, který v obci vládl mezi mlynářem a ostatními sousedy obce ohledně užívání vody Řetovského potoka. Jak se v úvodu zápisu píše, jde o zprávu pravdivou a paměti hodnou, starobylého užívání (potoka) ze strany obce Malo Řetovské až pod Hrádek k řece jenž slove Vorlice“.

Zápis dále pokračuje:

 


Stalo se jisté snesení a urovnání, skrze urozeného a statečného rytíře dobré  paměti Pana Pana Vojtíka z Bubna, a Urozeného Pana Mikuláše Apsolona z Ledska, úředníka v ty časy na Podštejně i jiných všech Urozených a Statečných jak slávu Rytířského, též i jiných sousedův, jak domácích, tak přespolních i všech jak by se kdo a kde jmenovati mohl, též paměť snesená osob níže psaných, kteří podle dobrého svědomí, jistě správy toho majíc od lidí dobře zachovalých a starožitných vejš psaných, kteříž zatím v připomínání ku paměti lidem mladším té osady, obyvatelstvem to vše ku paměti přivozujíc, kterak snešení a porovnání dále psaný mezi témuž sousedy w Malé Řetovky usedlejma a Mlynářem Podhra-deckým o užívání obce, potoků, splavů, ryb, a raků, též v užívání pastvin a toho všeho jak níže výslovně toho dotknuté jest, těchto osob jest paměť podle dobrého jich svědomí vyznání.

Item Jakuba Kubyšty z Velké Řetový,a Jakuba Waltruby z Oustí, též Václava Tobíka z Austí a Tobiáše Jandíka z Kerhatic a obou synův Jakuba Kubky nebožtíka rychtáře v Malé Řetové, w tom jsou se snášeli a srovnali, že všecky sousedi té obce Řetovecké až pod hrádek pořádně a pod Mlejn Podhrádeczký téhož mlynáře užívati mají pastviny beze škody, časem svým, snešení společného bez překážky téhož mlynáře užívati mají. Cesta svobodná od Malé Řetovky kdykoliv potřeba jim ukáže buďto pro pivo a pročkoliv, by do města neb do vsi jim nastala jaká potřebnost, po těch lukách jednou koleje jakž nad mlejnem, taky pod mlejnem až pod hrádek do cesty silnice Řetovecký svobodně jeti mají bez překážky, buďto téhož mlynáře, nebo toho jiného, potoku toho sousedi všichni z Malé Řetovky naskrz až do řeky, kteráž slove Orlicze, pod hrádkem tekoucí a již se jmenuje do řeky jeho milosti Pana Pana z Žerotína též potok podle paměti snešení od starodávna, oni Řetovští bez jaké přítrži

a překážky svobodně užívati mohou a mají, v čemž jim nikdá od žádného překážky učiněno nebylo a býti nemá a bez vědomí jich a bez povolení lovení ryb a raků spravedlnosti k tomu žádný nikdy neměl a moci míti že nemůže a nemá kromě ze snešení společné s mlynářem podhrádeckým, kdyby přátelsky a sou-sedsky s nimi srovnával a toho šetřil, aby cizí nelapali, tak opatroval a ku struze v tom lapáni cizím bedliv jsouc nedopouštěl nižádným způsobem a tak téhož potoku lapáni ryb a raků na ten způsob mlynáři držiteli téhož mlejna hájeno nebylo, tak jako i jiným sousedům v Malé Řetové,v lukách od Mlejnem.

Což se pak vyhražování a srážení vody z téhož potoku dotýče, jestliže by toho mlynář potřeboval na své luky tedy po žlábcích vodu z potoku vésti může, však nicméně bez vysušení téhož potoku na louku Hawelkowu a Štěpánkowu tímto způsobem voda se pouštěti na luky pro zrost trávy totižto v sobotu od nešporu až v neděli do snídani voda se vyrážeti má, když toho lukám potřeba jest a v tom času se od mletí přestává a potom zas od snídani vodu na mlejn pustiti a mlýti může. Taková snešení a dovolení se stala.

 

 

Taková byla naše první návštěva vesnice Řetůvky ve druhé polovině 16. století. Společně jsme nahlédli do 11 gruntů a alespoň letmo jsme poznali jejich obyvatele. A pokud vás vyprávění zaujalo, vydejme se na další cestu historií obce.


.

 



[1] údaj je uvedený v prutech tj. 1 prut = 15.424,149 m², tedy něco více jak 1,5 hektaru

[2] ve věrtelech, 1 věrtel = 23,25 litru, dutá míra