Katův výdělek

 

Jestliže máme nyní společně zjišťovat jak vysoký byl katův plat za vykonanou exekuci, pak musíme začít pátrat opět v hlubokém středověku. Bohužel, ze starších dob se v Čechách nezachoval žádný doklad o tom, že by byli mistři ostrého meče za své výkony jakkoliv odměňováni. A to přesto, že není pochyb o tom, že v Německu byly již ve 14. století ustanoveny stálé poplatky za každý jednotlivý způsob popravy i za každou práci, která byla  spojena s mučením nebo s výkonem trestů odsouzených zločinců.

 

Např. v soudní knize města Zhořelice v Lužnici, která jako země byla v té době součástí našeho království, je zaznamenáno v roce 1416, že kat tohoto města měl vyměřeno ročně dvě a půl kopy českých grošů a dvojí oblek. Mimo to měl ještě zvláštní taxu za každý svůj úřední výkon, a sice dostával za stínání nebo za oběšení 18 českých grošů, za mučení na skřipci půl hřivny a za useknutí ruky nebo za uříznutí uší 6 grošů.

Teprve na počátku 16. století se objevují první zmínky o platu kata. Jeho výši ustanovovalo Vladislavovo "Zřízení zemské", a to ve článku 542, že kat má při popravě několika odsouzených dostat od prvního kopu grošů a od ostatních po půl kopě. Avšak vedle toho platila i sama obec svému katovi dohodnutý obnos.

Například v Jindřichově Hradci obdržel mistr ostrého meče v roce 1506 za upálení dvou zločinců 4 kopy českých grošů a za každé stínání po 6 kopách. V Hradci Králové dostával městský kat roku 1510 týdenní plat ve výši 8 grošů a mim to od každé popravy dostal 30 grošů. Tentýž kat, který byl z Hradce Králové vyslán na exekuci do Stěžer, aby oběsil dva zloděje, obdržel za popravu kopu grošů. A pokročíme-li dále v historii, pak v roce 1605 se v městských knihách Hradce Králové připomíná, že tamní kat Nedorost dostával od obce měsíčně 40 grošů a za každou popravu mu město dávalo navíc 15 grošů.

Mnohem větší poplatky nežli v Hradci Králové měli kati v Novém Bydžově. V roce 1512 zde bylo přisouzeno katovi za popravu 10 kop grošů, rovněž i v Polici u Náchoda dostal kat roku 1589 za popravu 8 kop grošů. Ve městě Luži, kde vykonával popravy obyčejně kat z Vysokého Mýta, bylo dáno v roce 1628 za exekuci dívky Kateřiny Záplatové, která své nemanželské dítě zavraždila, 22 kop a 30 grošů míšenských, a když v květnu roku 1651 byla v témže městě sťata, poté zahrabána a kůlem probita pro podobný zločin pradlena Kateřina z Košumberského zámku, dostal popravní mistr Jiří Gruber z Vysokého Mýta 27 kop 20 grošů míšenských. Tento náklad musel uhradit svůdce dívky Lukáš Šantrůček, mládek z Košumberského pivovaru. Po třech letech na to se do Luže dostavil Jiří Gruber opět. Nyní dostal úkol oběsit zloděje Kašpara Berga z Luže. Za tento úkon obdržel od města 22 kop a 28 grošů, později za snětí oběšence další 2 kopy a 54 grošů.

Ve druhé polovin 17. století byl zvláštním patentem císaře Leopolda I. ustanoven přípis, podle kterého měl kat obdržet za každou popravu poplatek 6 kop grošů, který se platil ve dvojnásobné výši pokud byl kat přespolní.  Proto například obdržel v Chomutově roku 1698 kat přivolaný z Mostu, jenž sťal vražednici dítěte a pak ji kůlem proklál, za meč a kůl po 10 kopách a mimo to zapravila obec jeho útratu v místním hostinci ve výši 8 zlatých a 21 krejcarů, nepočítaje v to 57 žejdlíků vína z městského sklepa, které kat se svými holomky vypil.

Za panování císaře Josefa I., roku 1707 byl vydán "Nový řád práva útrpného a hrdelního", který sestavil apelační rada Kašpar Jan Bílek z Bílenberku. Ve 23. kapitole tohoto zákoníku je 3. článek věnován katově mzdě. Takže se zde dozvídáme, že:

 

bullet

za stínání a oběšení má kat obdržet 6 zlatých a to i v případě, že se jedná o ženu, která byla nejen sťata, ale navíc ještě v hrobě kůlem probita.

 

bullet

z upálení zločince, za lámání kolem nebo za čtvrcení má kat dostávat 7 zlatých

 

bullet

byl-li odsouzený vláčen koněm k popravišti nebo před popravou trhán ještě rozpálenými kleštěmi, pak dostal kat nejvyšší taxu, a to 9 zlatých.

 

bullet

při mučení byla předepsána taxa 1 zlatý 12 krejcarů při prvním dotazu útrpného práva. Při úplném mučení to byla dvojnásobná částka.

 

bullet

za vymrskání zločince z města, za uřezání uší a nosu, od utrhnutí ruky nebo trhání řemenů se platilo 2 zlaté 24 krejcarů

 

bullet

a nakonec za vypálení cejchu byl kat odměněn částkou 1 zlatý a 12 krejcarů.

 

Výslovně se však ustanovovalo, že si kat musí veškeré mučící a popravní nástroje sám zaopatřit a že pouze dříví, kolo nebo kůl dostane od vrchnosti, která jej k úkonu povolala. Rovněž museli mít kati své vlastní koně, jichž bylo třeba k vlečení zločinců na popraviště nebo ke čtvrcení, na ty však dostával od obce obrok.

Avšak pouhými popravami či mučením by si kati nepřišli na tak dobrý majetek, kterými většinou hospodařili. Ne že by za exekuce dostávali malé peníze, ale musíme říci, že těchto poprav nebylo zase až tak mnoho. A tak velmi dobré příjmy tvořila i jiná činnost. Mezi ně je nutné přiřadit např. odklízení vzteklých či zdechlých psů, dobytka či jiné zvěře. Tyto výkony po zrušení hrdelního práva přešli na pohodné, kterými se většina katů později stala. Také museli čistit záchody a stoky ve všech obecních domech, avšak tyto práce vykonávali především katovi pomocníci - holomci.

Rovněž vydatný příjem měli katové z tajného prodeje rozličných věcí, přímo souvisejících s popravou. Využívali tak tehdejší pověrčivosti lidí, kteří těmto věcem připisovali zvláštní moc. Na prvním místě to byl provaz, na kterém byl někdo oběšen. Zvláště zázračný účinek prý měla tříska z hůlky, kterou soudce po prohlášení rozsudku na smrt na dvě poloviny přelomil a odsouzenému k nohám hodil. Nejzázračnější však byl palec z pravé ruky oběšence, zvláště když prý byl ještě z teplé mrtvoly utržen. Proti padoucnici doporučovali kati ještě teplou krev z těla sťatých osob, kterou proto pacholkové tajně do nádob chytali. Cena krve se řídila podle osoby, z níž pocházela. Nejdražší krev byla z těla panny nebo mládence, nejlacinější byla krev židovská.

Všechny tyto pověry přinášely katům velmi dobrý majetek. Ale nejen takto se kat živil. Právě mistři ostrého meče, kteří tak dobře údy lámat dovedli, je naopak také uměli co nejšetrněji a co nejrychleji napravovat.

Katovské řemeslo bylo nejen velmi smutné, ale současně bylo také značně výnosné, takže se četní popravní mistři a jejich rodiny honosily značnou zámožností, která jim dovolovala, aby ve svých katovnách žili slušný, někdy i rozmařilý život, což je alespoň částečně odškodňovalo za ústrky a potupu, které se jim dostávalo od ostatních lidí.

 

Rasovna v Ústí nad Orlicí, obrázek pochází ze 70. let 19. století